Inteligence blogového křečka

5. března 2014 v 21:03 | Keeble
Dobré ráno, dobré poledne, dobrý večer, ahoj všem! Doufala jsem, že ta egoistická individua z blogu už třeba ze slušnosti nebo nedostatku nenávisti vymizela z povrchu internetového. Není tomu ovšem tak a jedna milá dívčina mě dnes velice pochválila. O to víc mě potěšilo, že mi ¨cca před rokem neskutečně chválila i minulý blog. Asi si dokážete domyslet, že jediná chvála, kterou vyťukala na klávesnici, byla samochvála. Má blog zajímavý asi jako došlý toaletní papír(a to jsem na ní ještě sakra hodná!) a jestli ty povídky, co tam má, napsala sama, tak mě prosím ověště tím toaletním papírem a roličkami od něj a já tak budu celý týden chodit po Václaváku a vybírat desetníky,dvacetníky a padesátníky. Protože i kdybych přihmouřila obě oči, nedokážu si myslet, že člověk s inteligencí křečka, co ani neví, na co je běhací kolečko, by napsal něco, co není napasáno gramaticky a pravopisně hůře než od pětiletého dítěte, co se s chudou okolností naučilo brzy psát. Já jakš takš chápu, když na sebe někdo upoutává pozornost, aby mu lidi chodili na blog. Ale k čemu jí je návštěvnost na blogu, když všichni návštěvníci by jí nejradši rozplácli talíř školního oběda do obličeje a všechny komentáře, co má u článků, jsou mírumilovné asi jako únorová Ukrajina? Možná, že těm lidem stačí, když mají šanci někoho nenávidět nebo také naopak být nenáviděni. V tomto případě má totiž dostatek obojího :D. Každopádně nedokážu hledět o moc lépe na ty, co jí na oplátku také nadávají. Když vám někdo rozmlátí úsměv, nijak si nevrátíte své bíle zářící zoubky zpět tím, že bude o další úsměv méně. Možná tím akorát schytáte další ránu. Kolikrát už je tam spousta lidí agresivnější než ona, a ať štve kohokoliv jakkoliv, že krásné pochvaly úspěšných článků kazí jako černá skvrna na bílém plátně nebo flek od omáčky na nových šatech kritizující komentář, útokem si vyslouží další naběračku. Ale doopravdy, bez ironie, by mě zajímalo, jak se tihle lidé chovají v reálu. Jestli si všechni svou agresi vybijí tam a pak jsou jak andílci, nebo je to s nimi stejné a kdoví, třeba horší. To bych si pak nepřála někoho takového potkat, to radši mít toho křečka. Kdybych byla psycholog a někdo takový ke mě přišel s nějakým problémem, asi bych si už nikdy víc netroufla být psychologem, protože bych myslela, že už nerozluštím nic-protože do potřeb těchto lidí tedy vážně nevidím. Ale o to víc mě pobavují a rozesmější kdykoliv a kdekoliv! :D

Naviděnou, naslyšenou, načtenou, loučí se Keeble!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama