Vlčí moře

28. února 2014 v 19:56 | Keeble
Dobré ráno, dobré poledne, dobrý večer, ahoj všem! Už jsem psala o prvním díle knižní trilogie Přísežné bratrstvo, která mě neskutečně nadchla. Druhý díl jsem dnes dočetla(nutno říci, že mi to trvalo) a upřímě řečeno, trochu mě zklamal. Možná proto, že na konci prvního dílu zemře moje nejoblíbenější postava a děj příběhu do přesune do prostředí, co není zrovna můj šálek čaje(já spíš tu zimu :D), protože kniha je napsaná stejně dobře jako ta předchozí. Každopádně na třetí díl se těším, protože dle mého předpokladu hurá zpátky na sever! :D

Orm se zbytkem Přísežného bratrstva, těch, co se vydali k Attilově mohyle, těch, co se k ní dostali a těch, co po cestě nebyli u brutálně povražděni či těch, co nebyli zavražděni u mohyly nebo je uvnitř nezaplavila voda, vydává do Miklagardu, protože doufá, že zde najde první stopu po tom, kam zmizeli ti, co se k Attilově mohyle nevydali a hlídali Fjord Elk. Jenže přijde o runovou šavli a nakonec zjistí, že mu jí nevzal nikdo jiný než sám Starkad, ovšemže ne osobně. Cesta je ze Svatého města zavede až k Jorsaliru a těch, co nakonec usednou k vedlům málem pohřešované lodi, bude opravdu jen hrstka těch, co se vydávali hledat hory stříbra ukryté k mohyle z pověstí a ság. Nečekaným zvratem je, když zjistí, že jejich druhy od vesla pobíjeli ti, jenž jeli zachraňovat. I když už Einar sedá na jediném trůně, a to atillově trůně jako mrtvola v zaplavené mohyle a náhrdelník jarla, runový had, už pro něj není znakem ničeho, jeho porušení přísahy se s Přísežným bratrstvem táhne po dlouhou dobu a Orm moc dobře ví, že Odin se směje, jen když cítí pach možné budoucí oběti. I přesto se vydává do předem prohrané bitvy a přijde o mnoho druhů. Mnoho krve bylo prolito pro nic či pro zradu bývalých druhů a Orm pochybuje o svém právu být jarlem, runový had na krku ho tíží a to stříbro je potřísněno krví, krví těch, co kvůli němu zahynuli. Jeho muži jsou mu dalším břemenem a není cesty ven, protože ten, kdo poruší přísahu Odinovi, bude tvrdě potrestán a mnoho už také bylo. Orm se tedy musí vydat s Přísežným bratrstvem dál a děsí ho představa, že únik z jeho přísahy bude možná smrt všech ostatnách druhů. Přesto ti, co prošli tím vším a stále žijí, se vydávají na sever a věří, že zas spatří to moře, kde příď lodi rozráží ledovou vrstvu na hladině.

Doufám, že jsem vás na knížku aspoň trochu navnadila, protože jí můžu vřele doporučit! Jen by možná bylo třeba dodat, že slabé povahy by se jí asi mely zdržet. Autor si libuje v popisování pikatních věcí na bojích a smrtích(vskutku nechutné, ale ne zas tak moc, aby mě to odradilo :D), a nějké nadávky si taky neodpustí. Přesto je celkový dojem perfektní!

Naviděnou, naslyšenou, načtenou, loučí se Keeble!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama