Velbloudí cesta

21. února 2014 v 20:17 | Keeble |  verše
Pořád se táže má mysl,
co všechno nedává smysl,
a které obyčejné věci,
překvapí mě přeci.
Že voda hučí a lesy šumí,
že ptáci stále létat umí,
že květiny rostou a vadnou,
mělo by mě nechat chladnou.
Mělo by mi tížit hlavu,
dle mnoha lidí po právu,
proč nemám zrzavé vlasy,
jak moc jsem pochytila krásy.
Jenže mé myšlenky nebloudí,
touhle podivnou cestou velbloudí,
a sama sebe jsem se ptala,
proč mě ta myšlenka tak rozesmála.
Tak přes lesy chodím po poli,
nohy ať klidně mě bolí,
a kdo společně se mnou tam zabloudí,
ať nedá se cestou velbloudí.

Keeble

P.s. Nic proti vebloudům nemám! To mě jen zas napadla blbina, že když mají hrby a já je dám k cestě, možná z toho vznikne hrbolatá cesta :D.
 


Komentáře

1 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 21. února 2014 v 22:22 | Reagovat

Zaujímavá báseň :-).

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 21. února 2014 v 22:36 | Reagovat

No no no!

3 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 23. února 2014 v 19:27 | Reagovat

Hezké veršíky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama