Tradice(Inspirováno příběhem Kostlivec pod podlahou(Kramerius))

9. ledna 2014 v 21:02 | Keeble |  věty
Následující text je inspirovám příběhem Václava Krameria Kostlivec pod podlahou.

Temná postava muže seděla u postele umírajícího přítele. Tvár měl skrytou ve stínu kapuce a jeho smutkem zkroucený výraz nebyl vidět. Už nedokázal více sledovat svého bratra jak se svíjí v bolestech, jak jím kroutí špinavé dlouhé pařáty smrti. "Pomoz mi" ozval se sípot z hrdla umírajícího. "Já to nemohu udělat" zničeně odvětil přihlížeje jeho trápením. "Prosím, zbav mě těch bolestí a nech mě odejít do ticha a klidu!" pronesl z posledních sil zmožený odmítáním smrti a dále vydával již jen přiškrcené skřeky. Strnule se zvednul ze židle, stále jako stín, a zoufale sevřel v ruce nůž. Pak ho zas položil na stůl. Setřel si z čela pot. Neustále ho pohled táhnul k černému důlku v podlaze, ale vydržel. Slíbil, že vydrží. Znovu uchopil nůž a stoupl si nad postelí. "Odpočívej v pokoji, bratře" tiše pronesl a už nevydržel svou masku klidu a slzy mu zmáčely tvář. A na místo kam dopadly slzy zasadil jediný a poctivý úder nožem, a ted se mu zklidnil, když se ujistil, že bratr je mrtvý a skoro nepocítil bolest. Poté vypáčil podlahu na bratrovo přání. Vyjmul kostru a další slzy spočinuly na lebce jeho matky. Stávalo se to tradicí, pomoci smrti a tím pomoci umítajícímu v bolestech, na úkor bolesti svojí. Omyl matčiny kosti a uložil je zpět. Poté omyl tělo bratra, oblékl mu čisté šaty, ovázal smrtelnou ránu a zabalil ho do bílého plátna. Uložil ho vedle své matky, zakryl podlahu a odešel.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama