Došlo!

22. ledna 2014 v 20:27 | Keeble
Dobré ráno, dobré poledne, dobrý večer, ahoj všem! Nakonec jsem neodolala a rozhodla se napsat článek na téma co všechno může dojít a jak mě to vytáčí. Takže s chutí do toho!

1) Tou nejkritičtější situací když něco dojte je bez debaty čokoláda. V ten moment, když člověk otevře stříňku a vidí prázdný obal, se rovná infarktu. A ještě horší je, když jí ještě týden potom pokaždé zapomene mamka(echm, dobře, zapomenu , ale pst!) koupit, tudíž se ještě celý ten týden zase děsím.

2) Druhou, určitě všem známou situací, kdy něco dojte, je ta chvíle strašicí v našich myslích, ten pohled na prázdnou roli toaletního papíru! Prostě noční můra. Ne vážně. Pak člověk křicí přes půlku domu "Prosíííím, přineste mi někdo papír!" a v těch lepších případech je jen u babičky, v tom horším na hotelu kde nejsou záchody na pokoji, ale jako zvláštní místonsti vedoucí z chodeb či jak to nazvat. To pak opravdu může být noční můra :D.

3) Pro mě je také nepříjemná chvíle kdy mi dojde inspirace. Člověk by psal a psal(začínám si všímat, že často používám ne "já", ale "člověk". To zas ta němčina, to je pořád "Man kann, man soll...". Brr!) a ouha! Není o čem.

4) Samozřejmě je taky dost nepříjemné, když se vyprázdní kasička. Já sice zásadně neutrácím za cetky a zbytečnosti(tedy, doufám) a jen za věci, co za to stojí, ale to nic nemění na tom, že když se podívám do kasičky(Už jsem chtěla napsat člověk. Zatraceně!) a vidím tu osamělou dvacetikorunu, celkem mě to znepokojuje. Naprosto si nedovedu představit, co budu dělat, až budu bydlem ve svém bytě. Jak se znám, přinejlepším zapoměnu platit nájem, přinejhorším, an to nechci myslet.

5) Když dojde náplň v propisce, také to není nic hezkého. Přestane psát v půlce testu, nejlépe čtvrtletky(abych to nezakřikla, jednu píšeme zítra...) a jste v místech, kam slunce nezasvítí.

6) Nejednou se mi také stane, že mi dojde trpělivost. No, je obecně známo, že s trpělivostí na tom nejsem dobře, tak čemu se ještě divím. Každopádně když uprostřed prospěvování výpisek z přírodopisu na melodii písničky "Skákal pes před oves"(ano, tak se učím. Ne, není to normální a ano, jsem si toho vědoma. P.s. Sice nejsem nějaký příznivec stopování, spíše naopak, ale nemá někdo cestu do Bohnic? Chtěla bych okouknout budoucí bydliště) třísknu sešitem o zeď, není to dobré.

7) Nejednou věcí co mě dokáží rozčílit je, když dojte náplň v tiskárně nebo papír v tiskárně. Papír se shání celkem lehko, dokonce ho dokážu doplnit, ale s náplní je to horší a když mi uprostřed slohé práce povinně napsané na počítači, ne v ruce, začne tiskárna místo černých písmen tisknout zelená, musím se držet, abych jí nehodila z okna(spadla by na střechu pergoly a celou cestu by se kutálela, takže by to třeba i přežila!).

8) A do osmice všeho dobrého, jako poslední mě do káže rozčílit když morčeti(Riki-měla bych mu věnovat nějaký článek!) vysypu do pytle staré hobliny a zjistím, že už došly a nejsou nové, co bych mu do té klece dala. Věřte, že to skoro nemá řešení...

Myslím, že už se schyluji k 3. nedostatku, tak naviděnou, naslyšenou, načtenou, loučí se Keeble!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama