důkazy

Včera v 19:35 | Keeble |  verše
zavření v kobkách beze stěn
bloudíme, nevida cesty ven
kopeme podzemní tunely
které zas vyústí tu, ne-li
přímo u svého počátku
čekáme na vlastní oprátku

v bublině marností, zákazů
svou duši chvějíc se na mrazu
vkládáme do rukou naivních nadějí
klečíme před těmi, kteří nás nechtějí
a život vidíme
zas trochu matněji

možná že ve světe idealisty
můžem si zase být jednou víc jistí
ale čím? otázka ve vzduchu zůstává
kloníš se doleva, jiní zas doprava...

každý spí ve vlastním vakuu
a až se všichni proberem
budeme zas jenom blogerem


alien

Keeble
 

po zavírací

Včera v 18:26 | Keeble |  verše
otevřela jsem ti duši
rozevřela ji jak křídla
nabídla ti prohlídku
za 50 haléřů
to jen
aby se pokryly náklady
a tys mi dal
1 korunu
ne proto že bys chtěl jít dvakrát
ale protože jsi nechtěl jít ani jednou

a pak ses
jednou k večeru
když už bylo zavřeno
vloupal
přelezl přes plot
opírajíc se o ceduli
zákaz vstupu
se slovy:
já už platil


Keeble

akuzativ květiny

Úterý v 20:55 | Keeble |  něco mezi tím

věděli jste, že Ed Sheeran se rozhodl být dobrovolně bezdomovec? já ne. dneska mi to sdělila jedna dobrá duše. přijde mi to zajímavý. taky mi přijde zajímavý jak se voda čeří na jezu, není to úžasný? všechno do sebe zapadá, někdy jako kostky lega, někdy jako papíry za skřín.

prý jsem předčasně zestárla, a já si zatím přijdu jako dítě, které si hraje v písku. staví si bábovičky, zatímco ostatní děti hrají fotbal nebo na babu. jako dítě které poprvé přišlo do lesa, hladí si každý strom a list, všechno potřebuje ohmatat, znát to, čichnout k tomu, pořádně vidět...a pak posté znovu, jako poprvé, každý list, hladkou i hrubou kůru, vůni mechu.

dole u potoka, na stráni
vítr mi myšlenky rozhání
a taky květiny které jsem trhala
sousedům přese plot už dávno, odmala

které jsem trhala abych si z nich
upletla veneček a z něho smích


akuzativ květiny
-vidím tě, jsi nevinný

Keeble
 


no přece my

Pondělí v 19:05 | Keeble |  něco mezi tím

syrová zelenina uvařila maminku.
býk má sílu jako syn.
stromy usychají na listech.
zbyněk syčí na zmyji.
aneb vyjmenovaná slova a dětské spojovačky trochu naruby...a mně se to tak vlastně líbí víc.

vstřebávání do mízy a do krve
no tak, přeci nevidíš to poprvé..
játra místo aby plnila svou funkci učiva
tiše trpí zatímco ty zase sedíš u piva

když jí zahrajete ve violoncellovo-klavírním coveru, dá se poslouchat i ta nejpopovější písnička. fakt. hashtag vlastní zkušenost. proč nenapíšu normálně #? já nevím, možná proto, že je to trapný?
jak vlastně poznáte, že je něco trapný? třeba jsme pro někoho všichni trapný..

"jaké je to asi v Čudu. jestlipak tam někdy budu."


není to skvělý? když je život jaky tyhle čáry na nebi. prostě tam jsou a nemají s ničím starosti. neřeší proč tu jsou, jakým způsobem se tu ocitly a co s nimi bude. neřeší svoje poslání. neptají se ostatních čar na nebi, co si o nich myslí. nesnaží se být stejné jako ostatní čáry a zároveň se nesnaží odlišovat. prostě jsou. a to je krásné.

Keeble

zpívej, protože to neumíš

Neděle v 14:34 | Keeble |  něco mezi tím
chtěla bych si zpívat, ale já neumím zpívat. a tak ti napíšu papírové psaníčko zapečtěné inkoustouvou kaňkou a otrhanými kraji. dělávali jsme to jako děti, všichni to dělávali. pamatuješ?


já ano. i víš ty co? radši bych nepamatovala.

za kopci zvoní poledne
na naší straně však vládne
ticho, tak vzorné, tak úhledné
a kdo se zvedne-ten spadne

před zdí a za zdí a kolem ní
ztrácíme postupně svoje sny
v nezastavitelném běhu dní

před zdí, za zdí, nikdo nesmí stát
nebo nebudu hrát

když začneš mít pocit, že bys měl plnit svoje povinosti, umědom si, že je něco špatně. odpoj se od světa a vymaž z něj svoje závazky. co je ti po pravidlech? zásadách? nikdo nemá nárok bránit ti ve tvém vesmírném poslání, pokud jsi přesvědčený, že ho máš(a pokud ano, pak jsi možná blázen. ale i šťastný blázen je víc, než nešťastný ředitel psychiatrického ústavu s vilou v Miami). jen proto, že je to tak ve světě bežné. proč by to mělo být běžné? jistěže, všechno v téhle době je běžné. protože to běží. všechno někam spěchá, utíká. rychle, ať už jsem u samého konce! ale co je za ním? to nás to tak zajímá? proletíš životem jako střela, dokonale mířená, s naváděním, abys zjistil, že smrt ti nic nedá. strávíš život čekáním. na lásku, na svoje pravé místo, na příležitost něco změnit, na svou velkou šanci. na cokoli. a pak to máš, ale ze života nemáš nic. není to hloupé?
ne, příteli. z života měj všechno, a to právě teď. proč by zážitek vyprávěný známým, sdílený na internet, storkát přehrávaný v hlavě, měl mít smysl někdy jindy, než když ho prožíváš?
nesnáším motivační citáty.
zacpi si uši a zpívej, i když to neumíš.

Keeble

Kam dál