takový svět mám ráda

21. června 2017 v 21:54 | Keeble |  verše
slunce se sklání trochu níž
než by se sklánět mělo
šeptám tvým směrem tiše "spíš?"
"spím" napoví mi tělo

slunce se sklání trochu níž
a noc se blíží za dnem
šeptám tvým směrem tiše "spíš?"
a ty se probouzíš chladnem

slunce se sklání trochu níž
poslední paprsky hladí
tváře a vzduchem zazní "víš..."
všichni jsou pořád jen mladí

slunce se sklání trochu níž
a noc se mezi nás vkládá
mladí a hloupí, však ty víš...
takový svět mám ráda

a slunce už se nesklání
a noc už dávno neleží
jako klín mezi svítáním
mnou tebou a tichým pobřežím

veškeré hradby zbořeny
bloudíme mezi světly
svých očí, a naše kořeny
jako by se v jeden spletly

bouráme všechny pravidla
života, básní i vztahů
kdysi jsem ti člun nabídla...
a teď v něm s tebou plavu

někdy mám trochu cukrovku
z toho, co sama skládám
dirigent, co ztratil taktovku-
takový svět mám ráda


Keeble
 

život je jako hromádka prachu

17. června 2017 v 16:15 | Keeble |  verše
jen prosím nevěř svému strachu


až jednou klesneme na dno
půjde to docela snadno
vzdát se a tiše klesat...
v jezírku uprostřed lesa

stromy se loučí se stíny
které ti ukážou hlubiny
kde není slunce, zpěv a víra...
"špinavá prázdná temná díra"

neběží mraky na obloze
zatuchlo tulí se ti k noze
neběží ani žádný čas...
nyní jsi, člověče, jeden z nás

jeden z těch co se vzdali ráje
ve prospěch mrtvolného kraje
kteří svým koncem probudili
vodnaté oči lesní víly

a ryby řečí bez výrazu
vrhají vstřícnost blíže srázu
na jehož konci nečeká
nic dobrého pro člověka

mrkají neživými víčky
marně jim vkládáš do tlamičky
poslední tabletu extáze...
s rybami jsou jen nesnáze

vodníku, pane téhle krajiny
řekni mi, lživě i, že nejsem jediný
který se na cestu plnou pastí
nevydal z vůle svojí vlastní

cítíš se roven svému stínu-
a zas si přikládáš cizí vinu

Keeble

a kdyby tam nikdo nečekal, zastavil bych taky

31. května 2017 v 18:13 | Keeble |  něco mezi tím
jenže můj život nemá brzdy


-úzkost-

takže to jsi ty?
znovu mi klepeš na dveře?
to je dobrý, otevři si sama
vždyť
my už se tak známe...
tak se u mě posaď
nenechám tě přeci stát ve dveřích
povídej
a přeháněj
jak se máš?
a proč jsi přišla?
nečekala jsem tě.

u mě
u mě pořád stejný
ale teď jsi tu ty!
teď se všechno změní

jak dlouho zůstaneš?
opravdu?
počkej, ukážu ti pokoj
jo, tady, tady bývala radost
občas si sem tahala nadhled...
ale před měsícem
se vzali nebo co
už tu nebydlí.
to víš že to nevadí
tady v patře, doprava a druhý dveře
jojo
přesně tam

na, klíč
a
jako doma
ju?

---

je to divný a
trochu mě to mate
klíčovou dírkou se
dívat do pokoje
když je večer
štědrého dne
pozlátka od cukroví
se válejí na zemi
a stromeček
je oknem na náměstí
skoro vidět

letos si nadělím
další melancholické
verše a hodiny

hodiny.
ty tikají na stěně

Keeble
 


kdyby tam někdo čekal, tak bych zastavil

27. května 2017 v 21:36 | Keeble |  verše

co ti mám příslíbit?
či číši podat?
stejně vím že budou
stále tě hlodat
nejisté myšlenky
o naší věrnosti

my jsme psi - sotva jen

dosáhnem na kosti

---

kradmo se přiblížit ke dveřím
potichu stiknout kliku

na náhody už nevěřím
věrná jsem jak brouci lýku

ukládám slunce ke spaní
a měsíc cestou budím

slyšíce jeho chrápání...
ten život už me nudí

jsem ruka času, stvořitel
ničitel, bůh, kat, trn vizí

s jistotou světu vlastní se
rychleji seje než sklízí

---
zhasnout
jak svíce pod oknem
jak jiskra v očích
jak naděje
kdyz tě válka hladí po tváři

a už se nerozsvítit
jak dřevo navlhlé rosou
jak mořská sůl
co tě pálí na rozpraskaným rtech
jak ustřižený knot

jako svět

ale ne
jako my

Keeble


čekali 350 let

26. května 2017 v 8:49 | Keeble |  verše
pláčeš
však oči máš suché
jenom tvé
pravdy
k těm mým pravdám hluché
jenom ty
tváří se, že my
se známe
známe se však?

---

co když všichni shoříme na prach
v objetí šedivého prachu a sazí
a na márách nás ponesou lesem
který je plný ztracených duší

co potom
budeme stále těmi
kým se tu snažíme být?


s úsměvem lháře.
zavíráš stoletou knihu.
slyšíš ten nářek?
smysly se utápí v lihu...
s úsměvem padlých,
úsměvem posmrtně tuhým.
není však nad líh.
jenom s ním
dokážeš
uvěřit druhým.

Keeble

Kam dál