ohlédni se

Úterý v 18:07 | Keeble |  verše
ohlédni se naposledy přes rameno
tam, kde skví se město rozložitě
tam, kde lidské hříchy utopí tě
tam, kde zachytí tě němé sítě...
ach, kde máme se jak prase v žitě?

ohlédni se naposledy přes rameno
dřív, než opustíš vše co ti patří
dřív, než zapomenou na tě bratři
dřív, než napočítáš jedna, dva, tři...
ach, než žádat budou tebe "zapři"

ohlédni se naposledy, snažně tebe prosím!
pak, až zůstane vše nedotčené
pak, až budou vzpomínky ti věnem
pak, až budeš hledat nás - tak mě ne
ach, až budeš hledat nás, tak mě ne...
nehledej mne, sestro, nikdy víc

nehledej mne, sestřičko, nikdy víc už

ohlédni se naposledy přes rameno
a vše nyní tobě budiž odpuštěno
 

že nebe je, jsem také

Úterý v 17:53 | Keeble |  verše
vím, že není podzim
s věnováním


tiše stojím, bez pohnutí, na pokraji útesu

tenhle podzim, modré z nebe

a víc

už ti nesnesu

šedé mraky, obloha je s puklinami, dírami

leží nyní u tvých nohou

modř

co byla nad námi

K.

koukni, padá hvězda

17. února 2018 v 10:34 | Keeble |  verše
koukni, padá hvězda
tobě přímo do klína
minulost se prolíná

koukni, padá hvězda
minulost se směje
skrz vše, co se děje

koukni přece! hvězda padá
tahle noc je strašně mladá
sotva slunce oči klíží
tváří v tvář jsi temné tíži

Keeble
 


na perónu

16. února 2018 v 18:47 | Keeble |  verše
nikdo na mě nikdy
všechny lidské křivdy
nečekal na nástupišti
zanechány na bojišti
moje cesty podchodem
jako slovo úvodem
v samotě a tiše
tisícleté klišé

polemika nad vínem

4. února 2018 v 21:31 | Keeble |  verše

naděje, naděje, naděje...

s ní nebo bez ní, neděje

stejně se pořád vůbec nic

bratry jsme všichni si, doufajíc

jak říká Machar, v lepší zítra

v zářnější lidstvo a jasnější jitra

a vůbec všechno dokonalé

kdyby však neměl svět svoje ale...



co máte proti současnosti

v čem má být zítřek lepčejší

máme co máme, to je dáno

že bude líp říká jenom ANO




naděje je pouhé slovíčko

v slovníku cizích frází

na hořkosladké bázi

Kam dál